Přihlásit se Registrovat

Označování vozidel - historický přehled

Označování hnacích vozidel

Kryšpínův systém

Pro označování normálněrozchodných hnacích vozidel se dlouhá léta používal systém zavedený ing. Kryšpínem v roce 1921 pro označování parních lokomotiv. Výhodou systému v době jeho zavedení bylo, že kromě identifikace vozidla poskytoval i určitou informaci o jeho parametrech tím, že číslo vozidla bylo složeno z čísla řady (číslice před tečkou), čísla konstrukční skupiny (první číslice za tečkou) a z inventárního čísla (druhá až třetí případně druhá až čtvrtá číslice za tečkou). Číslice za tečkou měly vždy menší výšku.

Příklad označení parní lokomotivy:

477.043

- čtyři spřažená (hnací) dvojkolí (první číslice)
- maximální rychlost 100 km/h (druhá číslice + 3 * 10)
- hmotnost na spřaženou (hnací) nápravu 17 t (třetí číslice + 10)
- konstrukční skupina 0 (první číslice za tečkou)
- inventární číslo 43

Během doby přestal původní Kryšpínův systém vyhovovat (např. nelze správně označit vozidlo s maximální rychlostí větší než 120 km/h). Pro označování vozidel nových trakcí musel být doplněn o písmena před číslem řady (T - motorová lokomotiva, E - elektrická lokomotiva, M - motorový vůz). Používaly se kombinace písmen (např. EM znamená elektrický motorový vůz). V roce 1959 bylo zavedeno trojmístné inventární číslo, tedy čtyři číslice za tečkou.

Označování úzkorozchodných hnacích vozidel

Úzkorozchodná vozidla byla označována podobným systémem jako vozidla normálního rozchodu s tím, že význam písmen je shodný a skupina písmen bývá doplněna písmenem U, ale číslice ve dvoumístném čísle řady mají jiný význam, který se navíc liší u jednotlivých řad. První číslice obvykle znamená počet hnacích (spřažených) dvojkolí. Druhá číslice měla u vozů M 11.0 a M 21.0 význam konstrukční skupiny, u jiných vozidel vyjadřuje přibližně skutečnou hmotnost na hnací (spřažené) dvojkolí. Význam číslic za tečkou je stejný jako v původním Kryšpínově systému. Označení TU 47.0015 tedy patří motorové úzkorozchodné lokomotivě se čtyřmi hnacími dvojkolími, přibližnou hmotností 7 t na jedno hnací dvojkolí a s inventárním číslem 015.

Pro označování hnacích vozidel se používají bronzové odlévané tabulky s plastickým písmem nebo plechové smaltované tabulky. Tabulky jsou umístěny na bocích skříně, u parních lokomotiv na stěnách kabiny a na dýmničních dveřích nebo na čele vodojemu. Zpravidla jsou doplněny nápisy nastříkanými přímo na skříň vozidla tak, aby číslo bylo viditelné pokud možno z každého směru.

Konec Kryšpínova systému

Kryšpínův systém přestal být používán při přechodu na počítačovou evidenci vozidel. Z nových čísel, která odpovídají mezinárodním normám, již nelze vyčíst žádné technické údaje, zpravidla však obsahují původní inventární číslo vozidla. Za pomlčkou je uváděna kontrolní číslice, která má význam pro automatizované zpracování dat. Lokomotiva T 47.015 (TU 47.0015) je dnes označena číslem 705.915-7.

První číslice označuje typ lokomotivy či vozu:

1 - elektrické lokomotivy pro stejnosměrný napájecí systém
2 - elektrické lokomotivy pro střídavý napájecí systém
3 - elektrické lokomotivy vícesystémové
4 - elektrické motorové vozy (jednotky) pro stejnosměrný napájecí systém
5 - elektrické motorové vozy (jednotky) pro střídavý napájecí systém
6 - elektrické motorové vozy (jednotky) vícesystémové
7 - motorové lokomotivy
8 - motorové vozy
9 - řídící vozy a parní lokomotivy
0 - přívěsné vozy motorových souprav

Druhé dvojčíslí vyjadřuje v rozsahu 00 - 90 výkonové zařazení vozidla, dvojčíslí 91-99 se používají pro vozidla speciální konstrukce (např. dvouagregátové lokomotivy) a pro vozidla údržby.

Trojčíslí za tečkou označuje pořadí vozidla v sérii s některými vyjímkami, např.:

5xx - vozidla vlečkařů
6xx - hnací vozidla vojenská, údržby tratě apod.
3xx a 7xx - pro rekonstrukce
4xx - pro změnu pořadového čísla při opakovaném přidělení starého čísla
8xx - pro širokorozchodná vozidla
9xx - pro úzkorozchodná vozidla, 760 mm
95x - pro úzkorozchodná vozidla, 1000 mm

Označení jsou přidělována Drážním úřadem a musí být na vozidlech umístěna. Dopravce může svá vozidla dále označit vlastním označením. V duchu tohoto ustanovení zákona o dráhách jsou všechna hnací vozidla JHMD označena od roku 2003 opět odlitými tabulkami s Kryšpínovým systémem označení. Do tohoto schématu jsou nadále zařazována i vozidla nová jako je dovezená parní U 46.001 nebo polská T 48.001.

Označování vozů

Stejně jako je tomu u lokomotiv a motorových vozů, i v označování vagónů panuje od počátku pevný řád. Označování jednotlivých řad (typů) úzkorozchodných vozů vycházelo ze systému, používaného u vozů normálněrozchodných. Skládalo se z písmen, charakterizujících druh, typ a použití vozu, a z pořadového čísla. Odlišení rozchodu bylo provedeno tak, že písmena udávající základní řadu vozu byla podtržena zlomkovou čárou, byla tedy v čitateli zlomku. Ve jmenovateli bylo písmeno "s", to jest "schmalspur", úzkorozchodný. Malé písmeno, doplňující řadu vozu o důležitou konstrukční charakteristiku apod., se v čitateli vzhledem k velkým písmenům značícím základní druh vozu uvádělo v indexu, tj. např. Jhn/s, BCi/s. Číslování vozů měla každá z drah svoje, ale duplikátům se provozovatelé vyhnuli. Dráha bystřická tak např. měla vozy BCi/s 1 - 3, obrataňská BCi/s 11 - 14.

ČSD po svém vzniku v podstatě převzaly původní rakouský systém označování vozů, ovšem s několika odchylkami, danými především jazykovým hlediskem. Tak bylo písmenko "s" ve jmenovateli nahrazeno malým "u" jako "úzkorozchodný", dále přestala být malá písmena v řadovém označení uváděna v indexu (tedy nově BCi/u) a u nákladních vozů došlo ke změnám řad: zavřené vozy G/s na Z/u, otevřené vozy Jk/s na V/u, Jh/s na Ot/u a opleny Jhn/s na O/u. Vozy osobní a služební dostaly třímístná a nákladní čtyřmístná čísla podle číslovacího plánu všech úzkorozchodných vozů ČSD.

V roce 1954 došlo u ČSD ke zrušení 3. vozové třídy, takže původní 3. třída se stala třídou 2. a z plyšových oddílů bývalé 2. třídy se stala třída 1. Z vozů BCi/u se tak staly vozy ABi/u. Ovšem už v roce 1957 došlo ke zrušení 1. třídy na lokálkách, takže z vozů řady ABi/u se stávají vozy Bi/u. V téže době byl zaveden nový číslovací plán a osobní a služební vozy dostávají nová třímístná čísla. V rámci tohoto plánu jsou označovány i později nově dodávané vagóny.

Úprava písmenného označení řad vozového parku ČSD podle evropského systému v 80. letech se úzkorozchodných vozů nedotkla, takže stávající vozidla jsou dodnes označena způsobem, pocházejícím prakticky z počátků našich úzkokolejek až na krátké období let 1996 - 1998, kdy byly osobní vozy Balm/u označeny novými computerovými čísly s řadou 005 čísel 901 až 916 (v Jindřichově Hradci) v souvislosti se vznikem dep kolejových vozidel a převodem osobních vozů z bývalých vozových dep.

Podvalníky se od počátku až dodnes označují pouze pořadovými čísly.

V následující tabulce jsou vysvětleny významy jednotlivých písmen řadového označení vozů, s nimiž se můžeme, nebo jsme se dříve mohli na úzkokolejkách setkat:

A osobní 1. třídy U univerzální
B osobní 2. třídy V vysokostěnný otevřený
C osobní 3. třídy Z zavřený nákladní
D služební a čtyřnápravový
F poštovní i se střední průchozí uličkou (osobní vozy)
N nízkostěnný otevřený l lehké stavby (osobní vozy)
O oplenový m pro motorové vlaky
S speciální t těžší stavby (nákladní vozy)

Označování speciálních vozidel

Pro označování speciálních vozidel nejsou stanovena pevná pravidla. Například označení MUV je zkratkou názvu vozidla "Motorový Univerzální Vozík", přívěsné vozy k němu jsou analogicky označeny jako PV.U. Podobně je označen strojní vyměnovač pražců SVP 74, kde číslo je odvozeno od roku výroby. V mnoha případech je železniční označení shodné s typovým označením výrobce.