Přihlásit se Registrovat

Parní lokomotivy - historický přehled

Za léta provozu se na jindřichohradeckých vystřídala spousta lokomotiv a vozů. O některých nevíme skoro nic a jejich osud je částečně zahalen tajemstvím. Takových vozidel však nebylo mnoho. O té zbývající většině by se zase dalo napsat mnoho stránek. Ale tedy pěkně od začátku.

Spolu se stavbou novobystřické úzkokolejky byly u rakouské továrny Lokomotivfabrik Krauss & Cie. v Linci objednány tři parní lokomotivy rakouské řady U, označené jako U1 až U3. Tuto osvědčenou řadu lokomotiv pro úzkorozchodné tratě v celé bývalé rakousko-uherské monarchii vyráběly pak postupem času čtyři různé lokomotivky a celkem jich v této původní verzi vyjelo celkem 64 kusů. U bývalých ČSD pak tyto lokomotivy obdržely řadu U 37.0.

Pro trať do Obrataně byly dodány v roce 1906 dvě lokomotivy shodné konstrukce vyrobené však již První českomoravskou továrnou na stroje v Libni (později ČKD, dnes Siemens), označené jako U 33 a U 34 ke kterým přibyla třetí v roce 1908 označená jako U 41.

Všech šest jindřichohradeckých lokomotiv mělo tytéž parametry. Jednalo se o tendrové tříspřežky s běhounem pod budkou soustavy Krauss-Helmholtz s dvojčitým parním strojem a výkonem cca 190 kW. Maximální rychlost lokomotiv byla 35 km/h a hmotnost 24 tun (6,6 t na hnací nápravu). Zpočátku byly lokomotivy vybaveny sací vlakovou brzdou soustavy Hardy, později byly na lokomotivy dosazeny kompresory a byly vybaveny tlakovou brzdou. Vzhledem k tomu že se jednalo o velmi jednoduchou a tím i spolehlivou konstrukci, byly lokomotivy v provozu velmi oblíbeny.

Během válečných let první světové války došlo k mnohým přesunům mezi různými tratěmi monarchie, takže po jejím skončení zbyly v Jindřichově Hradci pouze tři lokomotivy pro obě tratě, což však pro nároky na dopravu nestačilo. Proto se jako posila objevila v Jindřichově Hradci malá dvounápravová lokomotiva řady A (u ČSD U 25.0). Vzhledem však ke své konstrukci a výkonu, nebyla v provozu moc platná a v roce 1923 z Jindřichova Hradce zmizela.

Situaci vyřešilo až nasazení kořistních lokomotiv původem ze Srbska vyrobených v Německu v letech 1907 (Henschel & Sohn, Kassel) a 1911 (Hohenzollern A.G. für Lokomotivbau, Düsseldorf) pro trať Čuprija - Ravna Reka v Čechách neobvyklé členěné malletovy konstrukce. Lokomotivy ukořistily tehdy spojenecké armády Rakouska a Německa a odeslaly je do svých zemí. Rakouská lokomotiva z roku 1907 (později U 47.004) se dostala na území dnešního Česka začátkem roku 1918, kdy byla opravována v Teplicích ve firmě Karl Finz, kde byla po převratu zkonfiskována pro potřeby železničního pluku v Pardubicích. Spolu s ní se do majetku železničního pluku dostala i původem švýcarská lokomotiva (SLM Winterthur, 1911) opravovaná v téže továrně. Tři německé lokomotivy se dostaly jako transport do nádraží Holešovice-Bubny zrovna 28. října 1918. I tyto tři lokomotivy byly zrekvírovány a přiděleny železničnímu pluku.

Po dlouhých jednáních si ČSD nejprve pronajaly dvě původně rakouské lokomotivy, aby je v roce 1921 doplnily třemi od železničního pluku zakoupenými lokomotivami. Lokomotivy byly posléze označeny podle nového schématu ČSD jako U 47.001 až 004, a těžší švýcarská lokomotiva jako U 48.001.

Konstrukce lokomotiv U 47 je na české poměry značně netypická - sdružený čtyřválcový parní stroj pohání vždy dvě spřažená dvojkolí. Přední dvojkolí jsou umístěna v samostatném podvozku a poháněna nízkotlakými parnímu válci o větším průměru, zadní dvojkolí jsou pak přímo v rámu lokomotivy a jsou poháněna nízkotlakými válci, které jsou přestupníkovým potrubím propojeny s předními nízkotlakými válci, ze kterých pak odchází pára do komína. Oba parní stroje mají Heusingerův rozvod, přetlak v kotli je 14 atmosfér, výkon cca 230 kW, maximální rychlost 35 km/h, hmotnost 28 tun. Toto technické řešení (podle francouzského konstruktéra) systému Mallet umožňovalo zvýšení výkonu lokomotivy a zlepšení jejích adhezních vlastností což bylo také vhodné pro členité jindřichohradecké úzkokolejky.

Za první republiky došlo k mnoha přesunům parních lokomotiv mezi jednotlivými úzkorozchodnými tratěmi bývalých ČSD. K významným změnám pak došlo během druhé světové války, kdy trať do Nová Bystřice patřila pod správu DR (Deutsche Reichsbahn). Po válce zda pak zůstala původně rakouská lokomotiva řady Uv, označená u ČSD jako U 37.101, ale příliš dlouho se nezdržela - již v roce 1950 byla vrácena zpět do Rakouska, kde jezdí dodnes.

I v prvních letech budování socialismu se v Jindřichově Hradci objevila z Osoblahy stará rakouská U 37.002, ale ne nadlouho - v roce 1953 putovala zpět do Osoblahy. Ale to se již pomalu začaly nad parními lokomotivami v Jindřichově Hradci stahovat mračna. Německé malletky začaly z Jindřichova Hradce pomalu odcházet - 002 do Prešova na tehdy populární pionýrskou dráhu do Zlaté Baně, 003 do Osoblahy a 004 v roce 1961 do šrotu. Zbyla jen U 47.001, která dojezdila v roce 1965 a začátkem roku 1966 byla darována pražskému Národnímu technickému muzeu.

Koleje jindřichohradeckých úzkých plně ovládly z pražského ČKD dodané úplně nové motorové lokomotivy označené jako T 47.0 o kterých bude řeč později.

Parní lokomotivy se ale jakoby zázrakem do Jindřichova Hradce přece jen vrátily. V roce 1986 to byla právě "malletka" U 47.001, která se po více než 20 letech stání za budovou pražského muzea vrátila zpět, aby se 5. května 1992 mohla znovu rozjet v rakouském Gmündu vlastní silou. Od té doby neodmyslitelně patří do čela pravidelných letních výletních vlaků do Nové Bystřice a Obrataně v jejichž čele najezdila již mnoho úctyhodných kilometrů. V roce 2002 však těsně před začátkem sezóny potkala lokomotivu závada na parním stroji, jehož oprava si vyžádala takřka na den přesně rok práce. Pro opravu muselo být dokonce využito některých dílů od sestry U 47.002 z dalekého Prešova. Času je však neúprosný i pro "malletku" a tak v červnu 2004 končí definitivně technická způsobilost kotle této zajímavé lokomotivy. Vzhledem k předpokládanému rozsahu opravy se tato "vlajková" lokomotiva objeví v čele některého z vlaků nejdříve za dva roky.

Druhá navrátivší se parní lokomotiva je U 37.008, kterou získal Klub přátel jindřichohradeckých úzkokolejek v roce 1990. Tato lokomotiva pochází původně z trati Frýdlant - Heřmanice (rozchod 750 mm) stála dlouhá léta na pomníku před železniční stanicí Nymburk hl.n. V roce 1995 se zahájily opravné práce na této lokomotivě, která se pak postupně objevila v Praze Krči, ve výtopně Praha Zlíchov v Lužné u Rakovníka aby se nakonec dostala do Kamenice nad Lipou, kde je dnes.

Novodobý comeback zaznamenala i lokomotiva U 37.002, která po létech strávených na Slovensku v Podbrezové byla v roce 1999 odkoupena od českého majitele některými členy Klubu přátel jindřichohradeckých úzkokolejek. I ona navštívila nejprve luženské depo, odkud byla v roce 2003 převezena do Kamenice nad Lipou a kde podstupuje rozsáhlou opravu, aby mohla být nasazena do pravidelného provozu. Pro kompletaci se použily některé díly z lokomotivy U 37.008, která zůstane i do budoucna zachována byť v neprovozním stavu. Provozní hradecké "účko" bude vybaveno tlakovzdušnou brzdou a jednostupňovým válcovým kompresorem.

Další a tentokrát provozuschopnou parní lokomotivou, která se znovuobjevila v Jindřichově Hradci byla opravená rakouská lokomotiva U 40 Štýrských zemských drah z roku 1908, která svou první jízdu po opravě vykonala právě na trati do Nové Bystřice v červenci 1993.

Nejnovější provozuschopná parní lokomotiva na jindřichohradeckých úzkokolejkách je však původu exotického. Lokomotiva označená jako U 46.001 (jedná se o první označení takové lokomotivy u státní dráhy, řada U 46.9 existovala v hojné míře na slovenských lesních železnicích) byla vyrobena roku 1958 v rumunské Rešici pro průmyslovou dráhu elektrárny zlatých dolů v Criscioru nedaleko Bradu s původním označením 764.108, která dojezdila roku 1998. V roce 1999 byla stále provozuschopná lokomotiva (poslední oprava provedena dílnami v Reghinu v roce 1997) nejprve vyzkoušena v provozu a posléze zakoupena a 10.12.1999 dosedla na koleje v Jindřichově Hradci po strastiplné cestě kamionem přes Maďarsko a Slovensko. Jedná se o čtyřnápravovou dvojčitou parní lokomotivu vybavenou v původním provedení Klien - Lindnerovými rejdovnými nápravami za účelem lepšího prostupu oblouky. Nově konstruovaný kotel je vybaven ocelovým topeništěm, sklápěcími rošty a dvěma odkalovači, přetlak páry je 14 atmosfér. Parní stroj je ovládán ventilovým regulátorem a má Heusingerův rozvod s třetí hnací nápravou. Pístová šoupátka jsou pevná, vybavená nasávacími záklopkami. Aby mohla být lokomotiva nasazena v Jindřichově Hradci do provozu, byl na lokomotivu dosazen jednostupňový kompresor a tlaková brzda s rozvaděčem Westinghouse ovládaná brzdičem Škoda N/O. Pojezd lokomotivy byl kvůli svému žalostnému stavu taktéž rekonstruován a původní Klien - Lindnerovy nápravy (první a čtvrtá) byly nahrazeny nápravami pevnými s tím, že druhé a třetí dvojkolí má zeslabený nákolek, aby byl umožněn dobrý průjezd oblouky. Lokomotiva je v provozu od června 2002, přičemž hned v první sezóně musela sama nahradit malletku, u které došlo k závadě na parním válci. V červnu 2003 se lokomotiva U 46.001 podívala v rámci oslav 105. výročí i na trať Třemešná ve Slezsku - Osoblaha a tím projela veškeré koleje rozchodu 760 mm v Česku. Na podzim 2003 podstoupila "rešica", jak se lokomotivě říká, výměnu kotlových trubek a byly na ní dosazeny nové vodní vany. I tato velká kotelní oprava byla provedena v dílně v Kamenici nad Lipou.

Jako zdroj náhradních dílů se v Jindřichově Hradci ještě krátce v roce 2000 objevila ještě další "Rešica" čísla 764.491 pocházející z lesní železnice Tismana. Lokomotiva byla dovezena v březnu 2000 a v dubnu téhož roku sešrotována.

Historie provozu parních lokomotiv na jindřichohradeckých úzkých tedy určitě není uzavřenou kapitolou a do budoucna nelze vyloučit i nějaké další překvapení v podobě dovozu další zahraniční lokomotivy.

Pův. označení Označení ČSD Výrobce, výr. č., rok Původ J. Hradec Předána kam Další osud
U 1 U 37.001 Krauss Linz
3638/1897
místní lok. 1897 - 1927 Užhorod 1938:MÁV
U 2 *** Krauss Linz
3639/1897
místní lok. 1897 - 1916 armáda LŽ Teslič
U 3 *** Krauss Linz
3640/1897
místní lok. 1897 - 1916 armáda ?
U 33 *** PČM Libeň
174/1906
místní lok. 1906 - 1916 Trieste ?
U 34 U 37.005 PČM Libeň
175/1906
místní lok. 1906 - 1930 Teresva 1938: MÁV
U 41 U 37.006 PČM Libeň
285/1908
místní lok. 1908 - 1929 Ružomberok pomník
U 14 U 37.004 Krauss Linz
3816/1898
Osoblaha 1934 - 1940 Gmund SRN: 298.14
U 16 U 37.011 Krauss Linz
3818/1898
Ružomberok 1933 - 1934 Ružomberok + 1960
U 12 U 37.002 Krauss Linz
3814/1898
Osoblaha 1950 - 1953 Osoblaha Kamenice n.L.
U 32 U 38.001 Krauss Linz
5048/1903
Gmund 1945 - 1946 Osoblaha + 1958
Uv 1 U 37.101 Krauss Linz
4785/1902
Gmund 1939 - 1950 Gmund OBB: 298.205
Uv 2 *** Krauss Linz
4786/1902
Gmund 1939 - 1945 Gmund OBB: 298.206
Mv 2 *** Krauss Linz
5436/1907
Gmund 1939 - 1940 Gmund + 1965
č. 12 U 37.008 Krauss Linz
4184/1899
Frýdlant 1990 -   Kamenice n.L.
391 U 47.001 Henschel
7930/1907
Srbsko 1921 - 1965 NTM provozní v JH
394 U 47.002 Hohenz.
2788/1911
Srbsko 1921 - 1959 Prešov pomník Prešov
399 U 47.003 Hohenz.
2793/1911
Srbsko 1921 - 1955 Osoblaha + 1961
392 U 47.004 Henschel
7931/1907
Srbsko
čs. vojsko
1920 - 1923
1931 - 1961
čs. vojsko + 1961
č. 3 U 48.001 SLM Wint.
2207/1911
Srbsko
čs. vojsko
1920 - 1921
1931 - 1939
čs. vojsko
Gmund
+ ?
99.554 U 99.554 Hartmann
3207/1908
kořistní (DR) 1946 - 1949 Králův Dvůr + 1954
U 12 U 37.002 Krauss
Linz 3814/1898
Osoblaha 1999 -   v opravě Lužná
č. 8 U 46.001 Resita
1458/1958
ACC Criscior 1999 -   provozní
764.491 *** Resita /1985 LŽ Tismana 2000 sešrotována + 2000