Přihlásit se Registrovat

Putování z Jindřichova Hradce do Obrataně

Začátek cesty

Náš vlak se pomalu rozjíždí a míjí správní budovu úzkokolejek, depo i odstavené historické vagónky z počátku století. Dále projíždí podél řeky Nežárky a začíná trochu zpomalovat před výhybkou, na které odbočí doleva na svou trať. Po původním ocelovém mostě přejíždíme na druhou stranu řeky a zanedlouho vlak houká před přejezdem a zastavuje v Horním Skrýchově.

Po výjezdu ze stanice se vlak vnořil do lesního ticha. Zdejší lesy jsou vyhlášené v širokém okolí svými hřiby. Padesátikilometrovou rychlostí projedeme okolo dřevěné čekárny zastávky v Dolní Radouni, kde také na podzim spousta houbařů vystupuje.

Netrvá to dlouho a vyjíždíme z lesa a za přejezdem vjíždíme do staničky Lovětín. Přímo z nádraží vede modrá turistická značka na asi 10 km vzdálený zámek Červená Lhota, vedoucí také přes vrch Čertův kámen s nadmořskou výškou 659 m. n. m.

Lovětín

Stanička Lovětín si zaslouží naši pozornost ještě z jednoho důvodu. Jedna z kolejí mizí v lese po pravé straně. Je to bývalá vlečka, kam až do poloviny osmdesátých let jezdily vagóny s kaolinem, křídou a jinými surovinami pro nedalekou továrnu na keramiku. Na konci této asi 400 metrů dlouhé koleje se nacházelo překladiště, kde se všechny suroviny a případně opačně i některé výrobky překládaly do drážky s rozchodem pouhých 600 mm. Když se pak celý velký vagón vyložil, dal se had čítající asi 30 malých dvounápravových vozíků s malou motorovou lokomotivou v čele do pohybu směrem k vlastní továrně vzdálené asi jeden kilometr odsud.

Nekrasín

Malá exkurze nás trochu zdržela a tak náš vlak již dávno projel zastávku Lovětín-obec a vykrucuje zatáčky nad říčkou Kamenicí, kousek před zastávkou v Nekrasíně. Zastávku projíždíme a za chviličku už vjíždíme na ocelový most přes státní silnici do Pelhřimova. Kousek vlevo nás však zaujme opuštěný most, který jako by byl železniční. Není to jen zdání, je to původní most, dnes již opuštěného a přeloženého úseku v souvislosti s výstavbou obchvatu státní silnice. Právě u tohoto mostku došlo v roce 1944 k tragédii. V prosinci 1944, kdy byly útoky amerických hloubkařů stále častější, nedbala vlaková četa varování amerického letce a vlak spolu s cestujícími neopustila. Hloubkař na vlak zaútočil a výsledkem byl prostřílený kotel lokomotivy U 47.001 a mrtvý topič. Tuto událost dnes připomíná už jen malý pomníček nedaleko nekrasínské zastávky přemístěný sem od dnes opuštěného mostku.

Nová Včelnice

Při vzpomínání jsme si ani nevšimli, že náš vlak zarachotil na výhybkách a zastavil na nádraží v Nové Včelnici. Malebné a čisté nádražíčko podobné nádražím na jiných lokálkách v celém Česku je vstupní branou do města. Nová Včelnice, do roku 1950 Nový Etynk, bylo založeno roku 1662. Ve městě najdeme také staré židovské domy z 18. století a kostel z roku 1768. Málokdo asi ví, že Nová Včelnice je také rodištěm významného českého herce Rudolfa Hrušínského (1920 - 1994).

Kousek za zastávkou v Rodinově se vlak musí rozjet do velkého obávaného kopce se stoupáním až 24 stupňů. O tom, že kopec je opravdu nebezpečný se v noci na 30. května 1995 přesvědčil jeden z místních vlakvedoucích, když ve snaze zastavit rozjíždějící se vozy na nádraží v Kamenici naskočil na stupačku a snažil se je zastavit. Po dva kilometry dlouhé jízdě až devadesáti kilometrovou rychlostí vykolejily všechny vozy těsně před rodinovskou zastávkou a skončily pod náspem na jedné hromadě. Stoupání končí těsně před kamenickou stanicí, kam vjedeme za velkého houkání, protože před nádražím je velmi frekventovaný přejezd.

Kamenice nad Lipou

Kamenice nad Lipou je staré město, založené již ve 13. století, které svůj přídomek získalo v 18. století podle prastaré, dodnes rostoucí lípy v zámeckém parku. Město se pyšní svým renesančním zámkem, původně hradem přestavěným kolem roku 1450 s věží nad vstupní branou z roku 1744. Ve městě samém jsou také patrné zbytky původního opevnění z 15. století. Za zmínku stojí též zdejší vlastivědné muzeum, které také schraňuje spoustu dokumentů, které se vztahují ke stavbě úzkokolejky. V okolí města najdete pak velmi pěkné koupání, připraveny jsou i cyklistické trasy a v zimě je k dispozici také lyžařský vlek.

Včelnička

Náš vlak se rozjíždí na druhou polovinu své cesty. Při pohledu z okna se nám zdá jako by vlak vjížděl do malého horského údolí. Zdejší kopce dosahují nejvýše 700 metrů nad mořem, ale občas tvoří velmi zajímavou krajinu. Ta za Kamenicí je opravdu hezká a patří k východním výběžkům Českomoravské vrchoviny. Trať se vine mnoha oblouky mezi poli a netrvá dlouho a zastavujeme na nádražíčku ve Včelničce. Možná vás překvapí vysoký komín. Ten patří ke zdejší sklárně založené již roku 1875 sklářem Antonínem Rücklem, jehož potomkům dnes patří.

Náš vlak projíždí kolem místního koupaliště a trať se opět ztrácí v obloucích mezi poli a remízky až vjede opět do lesního ticha rušeného jen motorem lokomotivy a klapotem kol. Ten už není tak rytmický jako na trati novobystřické, protože zdejší koleje jsou mohutnější a delší. Ty původní byly vyměněny při rozsáhlých výlukách v osmdesátých letech, ale ani tak neztratila úzkokolejka svůj půvab.

Chválkov

Nádraží v Chválkově má jednu kuriozitu. Dodnes zde není zaveden elektrický proud, přesto je nádraží obydleno. 7. června 1996 ráno, se vlak rozjel z chválkovské stanice dolů z kopce k Černovicím. Jenže nesměl. Po kilometru jízdy se z lesa vynořil protijedoucí vlak a došlo ke srážce, která neměla za celou historii úzkokolejek obdoby. Následky hovoří za vše: dvanáct těžce zraněných, někteří s trvalými následky, dvě těžce poškozené lokomotivy později zrušené, dva velmi poškozené osobní vozy ...

Černovice u Tábora

Klimatické lázně Černovice jsou městem vpravdě historickým, neboť na město byly povýšeny již před rokem 1323, o vývoj se pak zasloužili především Rožmberkové, jejichž pětilistá růže je v městském znaku. Největší dominantou města je opravená městská věž vedle bývalé radnice a také pozdně barokní zámek s klasicistními úpravami, ve kterém je dnes umístěn ústav sociální péče pro mládež. Opomenout nelze též černovickou oboru založenou v roce 1830 ve stylu anglického parku. Město je východiskem značených turistických cest na blízkou západně ležící zříceninu hradu Choustníka nebo na blízký kopec Svidník (740 m.n.m.).

Kolem nově postavených domů opouštíme Černovice, projíždíme nad místním koupalištěm a trať začíná opět stoupat.

Hrad Kámen

Trať se opět prudce stáčí a klesá do lesního ticha na opačném úbočí Svidníku. Nedaleko odsud se nachází známý gotický hrad Kámen, založený ve 13. století, v jehož interiérech je umístěna velmi zajímavá expozice historických motocyklů a muzeum mezinárodní motocyklové federace.

Sudkův Důl

S houkáním náš vlak projíždí zastávku Sudkův Důl. I v tak malé obci, jako je Sudkův Důl, můžeme najít velkou zajímavost. Je jí zachovalá vodní věžová tvrz z 15. století po jejíž návštěvě můžeme pokračovat malebným Josafatským údolím do Hrobů a Chýnova. Zatáčkami mezi poli zdolává náš vlak poslední kilometry své cesty do Obrataně. Nedaleko odsud, při cestě například na hrad Kámen, můžeme navštívit ještě jednu zajímavost. Je jí soukromé muzeum izolátorů a elektrovodné techniky, které se nachází ve mlýně u rybníka Dvořiště.

Obrataň

S rachotem přejedeme ocelový most přes státní silnici do Tábora a okolo budovy výtopny vjíždíme do nádraží Obrataň. Po levé straně se připojuje normálně rozchodná trať z Tábora do Pelhřimova a Horní Cerekve, kde na posledních metrech ještě závodíme s právě přijíždějícím motoráčkem. Ale to už pomalu zastavujeme u nástupiště. Odtud se můžeme rozjet za dalšími zážitky například do blízkého Chýnova a známé chýnovské jeskyně nebo také nedalekého Tábora či opačným směrem do Pacova nebo Pelhřimova.